Obě moje profese vyjadřují každá svým způsobem tytéž životní hodnoty. Hlavní motivací, která stojí za většinou mých důležitých rozhodnutí, je touha měnit svět k lepšímu, zdaleka ne pouze pro sebe. Medicína mi tak dala možnost odstranit lidem ze života bolest a nemoc, která tam nepatří, a malování mi otvírá cestu, jak přidávat radost a krásu, která mnohdy chybí.
Jsem malující lékařka a léčící malířka
Příroda byla vždycky nevyčerpatelným zdrojem léčivých látek a lékaři měli po staletí velmi blízko k botanice. Mnozí sami cestovali a sbírali byliny pro pradávné herbáře, někteří dokonce skvěle ovládali botanickou ilustraci. Cítím stejné nadšení s nádechem dobrodružství, kdykoli vyrazím pro inspiraci do botanické zahrady, rozária, skleníku, parku či divoké přírody. Na krku mám místo fonendoskopu fotoaparát, na zádech mi sedí místo defibrilátoru batoh se skleničkami na vzorky a moje cestovní sada barev mi boulí kapsy. V terénu si často dělám barevné vzorníky pro vybrané květiny, protože tam mě fotografie nejvíce šidí. Doma po návratu vymetu mravence, písek a cokoli, co se na mně přichytilo cestou, a pustím se do editace nashromážděného materiálu. Tak se u mě plánuje každá nová malba. Květen a červen jsou pro mě měsíce neklidu, kdy nevím, co dřív. Rozkvetlá příroda ale vždycky zvítězí. To se pak vzdává i můj hodný muž a po mém šestihodinovém tančení mezi záhony už odmítne měnit baterky v kameře, a s mumláním, které zní jako „ šťastná jako prase v bahně“ odchází k prvnímu stánku s občerstvením.
Vlastnosti, které mi pomáhají v obou profesích, jsou trpělivost, přesnost a pozorovací talent
Chci nabídnout divákovi stejně krásný pohled, který vidím v přírodě. Černá babočka síťkovaná, která se na okamžik vyhřívala na růžové růži. Zmrzlinový tulipán, jednodenní lilie nebo ohnivé barvy podzimních listů. Zprostředkovat tuto všedně nevšední krásu ve světě, kde nemáme čas k zastavení a kde stále zbývají nesplněné úkoly v diáři.
Tolik si o mizející přírodě povídáme, tolik z ní čerpáme, ale co skutečně děláme? Před domem nám ubyl další pás stromů, nahradilo je parkoviště. Obor životního prostředí chápe jen to, že pokud má mít každý člen domácnosti svoje auto, budeme potřebovat stále více parkovacích míst. Poslední ostrovy zeleně ve městě lákají developery k jejich zaplnění a třicet metrů před našimi okny připravuje zahraniční investor stavbu dalších dvou mrakodrapů. Proto se bojím, aby jednou nezůstala malebná krajina a půvab květin jenom na našich obrazech.
Botanickou malbu akvarelem jsem objevila při svém pracovním pobytu ve Velké Británii. Má zde bohatou tradici a skvělé učitele. Královnou v tomto oboru je pro mě paní Billy Showell, výjimečně příjemná žena a trpělivá malířka, která svým studentům předává ochotně svoje obrovské zkušenosti. Takto nadaní a dedikovaní učitelé, kteří nekonzervují své znalosti v tajných nádobách pod víkem vlastního ega, jsou velkým darem pro studenty i kolegy. Billy mě naučila, že profesionálové se nebojí, ale radí si, pomáhají a sdílejí. Umělecká cesta je nekonečná. Někdo ušel velkou vzdálenost, jiný je teprve na začátku. A tak děkuji všem svým učitelům, kteří jdou přede mnou, a zvu k tvorbě nováčky. Můžu jim totiž ukázat cestu, kterou jsem už sama prošlápla. Každý má šanci přidat svůj individuální rukopis a tvořit…
V blogu budete postupně nacházet různé tipy, minireportáže a informace o botanické malbě.